Jak vzniká chléb

        Chléb patří mezi základní potraviny ve výživě člověka již po tisíciletí. První chléb z kynutého těsta byl upečen již před více než 6000 lety, a to ve starém Egyptě. Chlebové placky z nekynutého těsta jsou dokonce ještě starší. Jak ale chléb vlastně vzniká? Tuto otázku si nedávno položily děti z roštínské školy. A protože jsou to děti neobyčejně zvídavé, hned se vypravily to zjistit na místo nejpovolanější – do pekárny ve Zdounkách. Nebyla to výprava ledajaká, posuďte sami.

    Ještě dříve, než nás přivítali pracovníci provozovny, udělala to za ně lahodná vůně čerstvě upečeného chleba linoucí se po okolí. Jako by pekaři nějak tušili, že se nám pořádně sbíhají sliny, dali nám hned úvodem ještě teplý nakrájený pecen k ochutnání. To byla dobrota! Za blaženého přežvykování jsme se rozkoukávali po nevelké dílně. Kdo by očekával lesknoucí se moderní stroje a sterilní prostředí, byl by zklamán. Zdounecká pekárna totiž dodržuje tradiční postup, jaký používaly generace tuzemských pekařů, a kromě mísení těsta dělají všechnu práci šikovné ruce pekařů. A žoky předchystaných směsí, které jsou dnes pro většinu pekáren typické, byste zde také marně hledali. Jen pytle s žitnou a pšeničnou moukou jako kdysi. Postupně se dovídáme, jak se připravuje smísením žitné mouky a vody kvásek, který je základem pro dobré těsto. To, že se ve směsi namnoží kvasinky a další bakterie, díky nimž těsto později vykyne, pochopíme, až budeme starší. Pro tentokrát se necháme okouzlovat zručností pekařů, kteří zkušeně nabírají potřebné množství těsta, zapráší moukou, aby se nelepilo, vyhnětou a vloží je do ošatky, kde ještě naposledy před upečením dokyne. A potom už šup s bochníky do pece. Není to úplně krátký proces - i když je hotový základ kvásku, zabere výroba bochníků dobrých šest hodin. Jenže příprava tradičního českého chleba se bez tohoto postupu neobejde. Čas je totiž při jeho přípravě neviditelnou, ale velmi důležitou ingrediencí. To a ještě mnoho jiných informací jsme se dověděli od Ing. Vávry, majitele zdejší pekárny. Chtěli bychom mu i pracovníkům, kteří nás nechali nahlédnout pod ruce při práci a zodpověděli naše zvědavé dotazy, poděkovat nejen za křupavoučký chléb, který jsme nakonec ještě každý obdrželi, ale hlavně za to, že nepodlehli kouzlu snadné přípravy z předchystaných směsí a průmyslových kvasů a zachovali nám tak hodnotnou potravinu jakou je tradiční kváskový chléb. Vždyť vlahá střída českého chleba vonící po žitném kvásku a zvonivá kaštanová kůrka je jedním ze symbolů našeho domova.

                                                                  Eva Konečná – ZŠ Roštín